do Dubaje

Maluji verše Vítězslava Nezvala

Nežiju v bytě, nikdy mě tam nezvala

Jsem přelud pouze, jenž kabát v chodbě věší

Pár botů navíc, co zlatou mušku věští

Ráno se budím, líbám křivky, to chtění

Ten kdo tam nebyl, a večer tam zas není

Oblékám šaty, co ve skříni nevisí

Možná jen čert ví, že vše se vším souvisí

Jsem druhý talíř, snad shodou okolností

A když ne metry, pak mojí osobností

Jsem tajná chodba, v tom jejím křehkém nitru

Já budu tam dnes; a budu tam i k zítru

Topit se v kráse tajené přítomnosti

Tu lehkost bytí chci uzmout v neřestnosti

Jen ať si tvrdí, že žije jako panna

Ve stínu noci mi mnohé zašeptala